Freitag, 7. September 2012

Mladá generace a politika

Delší dobu si nejen já, ale i řada dalších lidí klade otázku, proč smutné a unavené tváře našich reprezentantů nenahradí někdo mladší a proč ti protlačovaní náhradníci jsou tváře ještě smutnější s ještě menšími možnostmi cokoliv nabídnout. Je snad naše mladá generace tak bezcenná, aby politickou „aktivitu“ plodili jen ti, kteří umí mlčet, nafukovat balónky, nasadit thymolinový úsměv nebo být pouze dětmi svých rodičů? Dokázali jsme, že se nebojíme mluvit otevřeně, že nejsme jako ti, kteří se pouze stylizují do role opozice, aby vymámili z města kšefty, které dovolí jejich „svobodnému“ podnikání přežít. Těchto starých, značně tragických tváří bylo již dost. Trapností se předháněli, kdo bude mluvit „upřímněji“ a zároveň zasazovali „stromy spolupráce“ s takovými, kteří byli nositeli vpravdě dekadentních hodnot. Jeden jako druhý byli sobě rovni, protože nebyli nic jiného než vyžírkové. Taková přetvářka spolu s podobně loutkovou „levicovou“ aktivitou u párku s hořčicí možná vstoupí do černé knihy města, rozhodně to však nebude hodnota, o kterou by se dalo opřít. Tito lidé, kteří se nechají z vlastní zakomplexovanosti či samolibosti vychvalovat alkoholiky a gamblery, jsou odstrašujícím příkladem toho, kam až je člověk ochoten klesnout pro přilepšení rodinné pokladny, pro snahu, aby se z nuly stala jednička. Jsou příkladem tragédie, jak asi málo Prostějovu stačí. Stačí nám však politická scéna, která se podobá odvaru Divadla Spejbla a Hurvínka, jejíž největšími výplody jsou věty typu „Náš investor není žádný prosťáček“ nebo ztraceným notebookem nahrazeným tisícikorunou? Nestačí! Mladá generace nejsou pouze poslušní primitivové nebo omezení maloměšťáčtí sobci, kteří se na kandidátkách dostávají na více či méně volitelná místa, dle úrovně jejich poslušnosti či původu. Naopak, našim cílem nemohou být jen podržtašky, poskoci nebo sociálně izolované existence, ale mladá aktivní, společnosti prospěšná a sebevzdělávající se generace, která dovede riskovat proto, aby prosadila své moderní vize. A moderní znamená ty, které něco skutečně řeší, nikoli ty ,které končí polepeným autem, zprivatizovaným majetkem, úsměvy či sezením v dozorčích radách. Přiznejme si – to by bylo velmi málo, i když to dnes vypadá jako dostačující. Vám ale stačí upocení kariéristé? Máme snad na víc. Ne jen na to, abychom každé 4 roky hodili nebo nehodili lístek velikosti A5 truchlivým kandidátkám s nelítostným věkovým průměrem a otřesným nedostatkem programu, odvahy a především charakteru. Za rok jsme viděli mnohé. Pomluvy, lži, zastrašování, podvody, ale také výsledky - paradoxně těch, kteří za ně nemají ani korunu. Všem uvažujícím lidem je naprosto jasné, že politický život potřebuje omladit, potřebuje být kvalitnější, odvážnější. My jsme se nebáli riskovat, stejně jako jsme unesli tíhu vlastních výsledků, vlastní práce. Dokázali jsme otevřeně říct nepříjemné věci proto, aby pravda konečně zazněla. V tom jsme se odlišili. Víme ale - na rozdíl od politických stran - že vítězstvím je celkové zvýšení občanské aktivity mladé generace a její zkvalitnění. S málem nabízeného nevystačíme, jako jsme nevystačili s tím, co už zde dávno hnije. Mladá generace není výlučná, je ale nejmladší, s nejvyšší energií, nezkažená pozůstatky povrchního vidění nebo maloměšťáckých názorů či primitivního hokynářského „světonázoru“ těch předchozích. Potřebujeme ji jako sůl, ale takovou, která nebude alibisticky pasivní, která přijme pouze hodnoty zdravé, vhodné pro budoucnost, která bude odvážná a která se nenechá nikým a ničím zastavit. Martin Peč

Keine Kommentare:

Kommentar veröffentlichen