Freitag, 7. September 2012

Recenze nebo propagace? Nebo provokace?

Poznámka o „kognitářích“ Recenze knihy Josefa Hellera a jeho kolektivu, kterou inzerují Haló noviny z 19. března 2012, z pera Jana Sterna, je uvedena pod názvem Kognitáři všech zemí, co je s vámi? Zřejmě znevažuje heslo z Manifestu komunistické strany „Proletáři všech zemí, spojte se!“. Marxisté-leninovci a další pokrokoví lidé vědí, že toto heslo vyjadřuje podmínku naplnění historické role dělnické třídy v odstranění kapitalistického vykořisťování proletariátu a převedení lidstva do beztřídní společnosti. Jde o programové heslo pro celou epochu lidských dějin bez ohledu na to, jak a v jakých problémech se bude naplňovat. Třída nemajitelů výrobních prostředků, proletariát, svoji dějinnou úlohu splní přes odpor třídy soukromých majitelů výrobních prostředků. Klasikové marxismu-leninismu vědecky prokázali, že tento společenský převrat je společenskohistoricky nevyhnutelný. Karel Marx a Bedřich Engels to lapidárně vyjádřili v prvním společném díle Svatá rodina: „Nejde o to, co si zatím ten či onen proletář nebo dokonce celý proletariát představuje jako cíl. Jde o to, co proletariát je a co ve shodě s tímto bytím bude historicky nucen dělat. Jeho cíl a jeho dějinný čin je jasně neodvolatelně předznamenán v jeho vlastní životní situaci i v celé organizaci dnešní buržoazní společnosti.“ Patříme mezi lidi, kteří nepochybují o tom, co klasikové marxismu uvedli, pro celou epochu přechodu lidstva na dráhu socialismu a komunismu, byť byla jakkoli dlouhá a obtížná. A jsme toho názoru, že naprosto nezáleží na tom, co plkají Josef Heller se svým kolektivem a jak jim nahrává recenzent Jan Stern. Ani nás nenapadne, abychom těmto lidem a lidem jim politicky blízkým dokazovali, že nemají pravdu a že pravdu máme my, poněvadž stojíme pevně na pozici marxismu-leninismu. To s konečnou platností rozhodne budoucnost. K Hellerovi a spol. přistupujeme podle přísloví, že psi štěkají a karavana jde dál. Tedy, o co jde? Co píše recenzent o Hellerově práci „Kdo by se Marxe bál“, kterou zplodil s kolektivem? Tento antimarxistický spis navozuje jistě zbytečné obavy. Jednak, kdo není antimarxistický hňup, se přirozeně Marxe nebojí, jednak není důvod se jeho falešného vykladače Hellera ani v nejmenším obávat, neboť v žádném ohledu není Goliášem. O co jde, barvitě vylíčil Jan Stern takto: „Heller svou práci rozdělil na čtyři oddíly, přičemž čtvrtý je spíše doplňkový, schraňující odřezky“. Klíčové jsou první tři: Kapitalismus, Protosocialismus a Samosprávný socialismus. Úvodní část je podle Sterna brilantní, nabízí prý velmi dobrou analýzu současného globálního kapitalismu, která jistě bude mít co říci i za hranicemi „ghetta“. Druhá část, která se pokouší marxisticky se vypořádat s tzv. minulým režimem, Hellerem překřtěným na protosocialismus (pojem, který mimochodem si přisvojil od antikomunistů), vyvolá jistě více rozporů, leč zůstává, jak je Stern přesvědčen, podnětem. Žel bohu, třetí část, která se pokouší o prognostiku, o vyhlížení zítřků, popis budoucího socialismu, vyvolává i podle Sterna, nejvíce rozpaků a možná i poškozuje pozoruhodné (?) teoretické výsledky ve dvou předchozích částech. A co k tomu Stern dodává? Heller podle něho potěší své přátele nemilosrdným bojem se stalinistickou dogmatikou. Je to právě stalinismus, jak Heller ujišťuje, který přes svou zdánlivou antikapitalistickou radikálnost (?) objektivně prý slouží buržoazii jako její nejvěrnější spojenec. Hellerův hnus ze socialismu (?) není estetický, je to hnus „radikálně marxistický“ (?). Heller totiž, jak se dovídáme od Sterna, na rozdíl od většiny stalinistů, „toho Marxe vážně četl“, a tak ví, co je jádrem skutečného marxismu: Je to prý idea, že svobodným je jen ten člověk, který je vlastníkem. O vybudování společnosti vlastníků musí každému marxistovi jít především. Tak vidí věci Heller a spol. Podle nich však stalinisté postupovali a chtějí postupovat jinak, „zcela inverzně“. Chtějí vybudovat společnost bez vlastníků (?!). V tom jsou a vždy prý byli protimarxističtí. Hellerův axiom, který hlásá, že „socialistický je takový člověk, jehož profesní činnost je zároveň vlastnická aktivita“, by se proto měl vtesat do kamene nebo aspoň do moduritu. Podle našeho mínění není třeba se brodit kalištěm Hellerových vymyšlenin a ani o jeho knize s ním a s jeho kolektivem diskutovat. Není to nutné. Že by se z Hellera stal marxista, podle toho, jak k marxismu přistupuje a jak ho falzifikuje, je nemožné. Ale recenzent přes určité výhrady není daleko od něj. Je nepravděpodobné, že šéfredaktor Haló novin, Petr Kojzar, recenzi nečetl. Můžeme mít proto zato, že ji pro HaNo pokládá přinejmenším za únosnou. Profiluje to obraz tohoto českého deníku, který se prezentuje jako levicový. Konečně proč ne? Heller má jako „marxistický teoretik“ ke špičce KSČM velmi blízko. Máme totiž určité podezření, že Sternova recenze měla podpořit materiály k VIII. sjezdu KSČM, které jsou hellerovsky laděny, především „Socialismus v 21. století“. Hellerovština není však jen záležitostí KSČM, ale týká se i problematiky teorie světového komunistického hnutí. Proto ji nemůžeme pomíjet. Jde fakticky o protimarxistickou ideologickou žumpu. Název recenze Hellerovy knihy a jeho souputníků Kognitáři všech zemí, co je s vámi?, svědčí o tom, že jde o politickou (antimarxistickou) provokaci. Z toho úhlu je potřeba k ní přistupovat a nenechat se nalákat na plané diskuse na toto téma. Nakonec odpověď na otázku: Kdo je to kognitář? Podle Hellerových fantasmagorií je to proletář, kterého Heller zbavil schopnosti revolučně se postavit se svými druhy proti kapitalistickému vykořisťování a sedá na vějičku utopického samosprávného socialismu. Kdo nemá skutečného filipa, na to může naletět. A je tu ještě jedna záležitost: Jan Stern, jak jsme se již zmínili, tvrdí, že Heller Marxe četl. Nezdá se nám to. Pokud ano, nic z něj nepochopil. Ale není v tom sám. Prostě proto, že jako jiní „levicoví“ intelektuálové nestojí na pozici dělnické třídy, jejíž historickou pozici a historickou roli nejen zpochybňuje, ale pro současnou epochu a budoucnost popírá. Jinak by nepociťoval děs z reálného socialismu, který systémově poprvé zbavil masy námezdních pracovních sil vykořisťování a obav o vlastní existenci a zabezpečil jim dobově možné základní sociální jistoty po celý život. Ale do obav o základní sociální jistoty uvrhl občany bývalých evropských socialistických států znovu vykořisťovatelský systém „demokratický“ kapitalismus. „Znalost“ marxismu pana Hellera není však ojedinělá. Na Západě, především v USA, je marxismus, pochopitelně antikomunisticky, vykládán na řadě vysokých škol. A o těch „odbornících“ na marxismus rozhodně nelze říci, že marxismus nečetli! Heller se k nim (pokud marxismus skutečně četl, jak to tvrdí Jan Stern) nesporně přiřazuje. Inu, vrána k vráně sedá! Zdeněk Kameník, Dialog č. 287, srpen 2012 Objednávky, připomínky, dotazy i své články do marxisticko-leninského měsíčníku „Dialog" můžete zasílat na adresu: Orego, Box 13, 257 26 Divišov, orego@orego.cz.

Keine Kommentare:

Kommentar veröffentlichen