Mittwoch, 19. September 2012

SMKČ před velvyslanectvím USA

Ve středu 12. září 2012 se Svaz mladých komunistů Československa jako již každoročně od svého vzniku zúčastnil demonstrace za propuštění pěti kubánských národních hrdinů, nespravedlivě odsouzených v USA k vysokým trestům, z nichž čtyři jsou již čtrnáct let vězněni a jeden si odpykává tři roky nuceného dohledu na půdě USA po třinácti letech vězení. Protestní shromáždění před velvyslanectvím USA v Praze na Malé Straně v ulici Tržiště pořádala Společnost česko-kubánského přátelství ve spolupráci s Krajským výborem Komunistické strany Čech a Moravy Praha a Klubem českého pohraničí. Za důsledné policejní pomoci a ochrany se jej zúčastnilo zhruba 70 lidí. Dodávám, že prostor před ambasádou je policejně střežen nepřetržitě, policista se zrcátkem na tyči dokonce dohlíží na to, zda projíždějící automobily nemají pod podvozkem výbušninu. (Nekontroluje ale projíždějící autobus MHD, co kdyby byla výbušnina pod ním? Alespoň něco by vezl, jinak vozí vesměs vzduch...) Čeho se velvyslanectví nejmocnějšího světového impéria tak obává…? Hlavní projev pronesl předseda Společnosti česko-kubánského přátelství Ludvík Šulda. „Scházíme se zde dnes u příležitosti uvěznění Pětice Kubánců - Gerarda Hernándeze, Ramóna Labaňina, Antonia Guerrera, Fernanda Gonzáleze a Reného Gonzáleze - americkou justicí. Je to přesně 14 let, 12. 9. 1998, co byla tato Pětice odvážných mužů, představitelů hrdinného a nepokořeného národa, zatčena FBI a uvězněna v žalářích na území Spojených států. Jejich jediným zločinem se stalo, že v Miami na Floridě shromažďovali důkazy o teroristických plánech kubánských proticastrovských exilových skupin. Činnost těchto organizací přitom byla a je v rozporu jak s americkými, tak i kubánskými zákony,“ uvedl. Svou řeč zakončil slovy: „Tito Kubánci trpí ne proto, že působili na území Spojených států, ale proto, že jsou členy hrdinného národa, který trpí již téměř padesát let pod embargem USA, které zasahuje do všech záležitostí jejich životů. Jsou vězněni z toho důvodu, že monitorováním teroristů a odhalováním jejich záměrů zachránili životy mnoha lidí, kteří by se stali terčem teroristů. Jejich skutečným ,zločinem´ tak byla ochrana lidí. Kubánská pětice nikdy nevlastnila zbraně ani nikomu neuškodila. Trpí a jsou ponižováni, jelikož i přes všechny tyto útrapy a ztráty byla Kuba schopna se stát vzorem pro mnohé rozvojové země nejen z hlediska životní úrovně, vzdělání a zdravotnictví, ale hlavně svou lidskou solidaritou! Naším cílem je okamžité propuštění Pětice a za to budeme bojovat až do našeho úplného vítězství!“ SMKČ sleduje případ pěti kubánských hrdinů a přináší o něm informace na svých internetových stránkách i ve svém časopisu Československá mladá pravda. V souladu se svou proletářskou protikapitalistickou orientací se staví za statečný boj kubánského lidu proti imperialismu. Obdivuje skutečnost, že Kubánská republika se ani po více než 20 letech po pádu sovětského bloku, který ji všestranně podporoval, nestala kolonií USA, jakou byla do přelomu let 1958 a 1959, do vítězství národně demokratické revoluce vedené partyzány Fidela Castra, která na začátku 60. let přerostla v revoluci socialistickou. Současně nechceme k současné Kubě nekriticky vzhlížet a její ekonomické reformy ve prospěch tržního hospodářství a soukromého sektoru sledujeme s obavami, nápadně totiž připomínají gorbačovskou „přestavbu a otevřenost“. V souvislosti s poměrnou izolovaností Komunistické strany Kuby v mezinárodním revolučním hnutí a orientací na sociálimperialistickou Čínu nemůže tento vývoj nevzbuzovat rozpaky. Přáli bychom si, aby kubánští hrdinové po návratu ze chřtánu USA – a jsme přesvědčeni, že se vrátí – svou Kubu ještě poznali… Leopold Vejr

Keine Kommentare:

Kommentar veröffentlichen